Náplň práce výchovného poradce:

1. Zákonné vymezení

Náplň práce výchovného poradce je stanovena vyhláškou MŠMT ČR č.72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Výchovný poradce se také zabývá problematikou vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných, včetně možnosti individuálního studijního plánu dle vyhlášky č. 73/2005 Sb. ve znění pozdějších úprav.

Rozsah přímé pedagogicko – psychologické činnosti pedagogických pracovníků je stanoven v nařízením vlády č. 75/2005 Sb. ve znění pozdějších úprav.

2. Konkrétní úkoly

Výchovný poradce plní především tyto konkrétní úkoly, které jsou vázány na konkrétní podmínky školy:

• koordinuje činnost učitelů, třídních učitelů a vychovatelek ve školní družině (zabezpečuje jejich součinnost v případě zátěže žáků - písemné práce, rozsáhlá opakování, domácí úkoly a součinnost vychovatelek a učitelů 1. a 2. stupně) a poskytuje jim metodickou pomoc
• věnuje pozornost systematické informační činnosti významné pro volbu dalšího studia nebo jiné formy      přípravy pro volbu povolání žáků
• poskytuje individuální konzultace žákům a jejich zákonným zástupcům při řešení výchovných a výukových problémů i v otázkách týkajících se studia na SŠ a volby povolání
• zprostředkovává styk s PPP a SPC, dává rodičům návrhy na odborná vyšetření, pomáhá se žádostmi o vyšetření, podílí se na tvorbě individuálního vzdělávacího plánu pro děti se specifickými poruchami učení či se speciálními potřebami a kontroluje plnění tohoto plánu
• pečuje o žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami, o zdravotně postižené žáky a žáky talentované
• pečuje o žáky s výchovnými problémy, s poruchami chování, o žáky v náročných životních situacích
• spolupracuje s pracovníky SPC a PPP, s odbornými lékaři, orgány MÚ, MěÚ, OkÚ, SŠ, policií apod.
• spolu s ředitelem školy organizuje zápis do prvních tříd
• soustavně se vzdělává v oblasti výchovného poradenství
• informuje rodiče žáků a jiné zákonné zástupce o činnosti zařízení výchovného poradenství, o možnostech využití jejich odborných služeb
• těsně spolupracuje s metodikem prevence

3. Oblast vzdělávání žáků se specifickými potřebami

Jednou z  důležitých činností výchovného poradce je péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Toto upravuje již výše zmíněná vyhláška č.73/2005 Sb.

(viz. Specifikace jednotlivých druhů SVPU)

 

4. Povinnosti  výchovného poradce v oblasti vzdělávání žáků se specifickými potřebami

Výchovný poradce zajišťuje:

• úzkou spolupráci s  PPP nebo s  SPC
• připravenost učitelů na výuku žáků se specifickými vzdělávacími potřebami
• kontroluje dodržování IVP a spolupracuje na vyhodnocení efektivity
• vhodnou organizaci výuky
• individuální přístup k žákovi,
• respektování jeho osobního tempa
• využívání reedukačních postupů dle druhu postižení
• dodržování pravidelné relaxace,
• dodržování reedukace specifických chyb, např. záměna písmen a slabik, číslic, vynechávání

diakritických znamének, dvojí čtení

• cvičení dovedností – psychomotorické dovednosti, sluchová analýza a syntéza, zrakové vnímání,

prostorová orientace, rozlišování měkkých a tvrdých slabik,

• rozvíjení prostorové představivosti, paměti, komunikačních schopností.

 

 

1. Specifické vývojové poruchy učení, chování a řeči

 

Mohou být způsobeny  genetickým dědictvím,úrazem,nejčastěji však lehkou mozkovou dysfunkcí  (dřívější název lehká dětská encefalopatie) - což je drobné poškození  tkáně mozku ve fázi vývoje a zrání, které způsobilo malé odchylky od   správné funkce mozku, přičemž ale není ovlivněna celková schopnost   organismu, inteligence, ale jen specifické schopnosti v oblasti   motoriky, vnímání, myšlení a jednání.  Poškození mohlo vzniknou mnoha způsoby - infekcí během těhotenství   matky,těžkým nebo předčasným porodem, těžším onemocněním novorozence   nebo úrazem hlavy.

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Jde o výrazný nepoměr mezi sníženou školní výkonností a dobrou úrovní   rozumových schopností. Nápadně nerovnoměrný vývoj různých složek   osobnosti - oslabení různých specifických schopností. Děti nemohou   dohnat doma to, co ve škole zameškaly. Poruchy pozornosti, rychlá   unavitelnost pozornosti, afektivní labilita, ukvapené jednání,   překotnost reakcí.Děti s průměrnou i nadprůměrnou úrovní nadání a   schopností mají špatný prospěch z jednoho nebo více předmětů, kde se   hodnocení vymyká z celkové klasifikace.

Obtíže při vytváření základních pracovních návyků - problémy se   samostatným oblékáním, stolováním, udržováním čistoty. Děti se   nedovedou soustředit, každý podnět odvádí jejich pozornost, rychle   narůstá únava pozornosti. Děti jsou v neustálém pohybu, jednají   živelně, reagují překotně, neúměrně, střídají se rychle různé nálady,   kolísá duševní výkonnost. Chybí vytrvalost, schopnost cílevědomé   soustředěné činnosti, nelze klást dlouhodobé cíle. Nedodržují   pravidla chování,nedovedou spolupracovat, podřídit se autoritě, jsou   familiární.Poznání vlastní neschopnosti a neúspěšnosti vytváří u dětí   složité konfliktní situace, které řeší agresivitou, únikem do nemoci,   záškoláctvím, denním sněním, odmítáním samostatnosti a záměrným   snižováním se na úroveň menších dětí.

Poruchy se nejvíce projevují po vstupu do školy. Ve vyšších ročnících  vlivem dozrávání nervové soustavy potíže postupně mizí.

 

Výskyt

Četnost výskytu je obtížné určit, údaje různých autorů kolísají mezi   2-20 % celé školní populace, učitelé I.stupně udávají 10-20%, ze   zaostávajících žáků je takto postiženo asi 20%.

 

Vhodné způsoby práce

Uvědomit si, že jde o zdravotně postižené dítě a že je mimo rámec   jeho schopností, aby se chovalo bez pomoci jiným způsobem.

Nedávat postiženému dítěti najevo jeho nedostatek, dát mu vyniknout v   těch oblastech, kde se porucha neprojevuje. Diagnostikovat poruchu -   odborníky v poradnách. Seznámit s postižením všechny vyučující žáka,   se zásadami odlišného hodnocení a klasifikace. Nevytvářet situace,   kde bude žák stále selhávat.Výkony hodnotit s ohledem na možnosti   dítěte, ne na běžnou normu. Nešetřit pochvalou, dítě musí zažívat   úspěchy. Učit způsobem "málo a často", dlouhodobá zátěž je nevhodná.   Nepomáhá doučování, prodloužení doby učení, mnohonásobné čtení nebo   psaní. Vyvarovat se negativních projevů vůči dítěti, netrestat za   projevy choroby, neobviňovat z lenosti, nespěchat, nevyvíjet nátlak.

 

1.1. Typy poruch

 

a) poruchy učení

-          DYSLEXIE (porucha čtení)

-          DYSGRAFIE (porucha psaní)

-          DYSORTOGRAFIE (porucha pravopisu)

-          DYSKALKULIE (porucha matematických schopností)

-          DYSPINXIE (porucha kreslení)

-          DYSPRAXIE (porucha motoriky)

-          DYSMÚZIE (porucha hudebních schopností)

 

b) poruchy řeči

-          DYSFÁZIE (vývojová nemluvnost)

-          DYSLÁLIE (porucha výslovnosti, patlavost)

-          DYSARTRIE (porucha výslovnosti)

-          KOKTAVOST

-          NEUROTICKÝ MUTISMUS

 

c) poruchy chování

-          HYPERAKTIVITA (nadměrná aktivita, instabilita)

-          HYPOAKTIVITA (utlumená aktivita)

 

Opakovaný výskyt některých z dále uvedených obtíží u žáka by měl učiteli signalizovat pravděpodobnou přítomnost některých z vývojových poruch učení. Konečná diagnóza však přísluší odbornému pracovišti, které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti, změna zdravotního stavu…) a navrhne další postup.

 

1.2. Dyslexie – porucha učení

 

a) vžitý název pro všechny specifické vývojové poruchy učení

b) vývojová porucha ČTENÍ

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Je to neschopnost číst, porozumět a interpretovat psané slovo. Je to   nejčastěji se vyskytující dysfunkce a také nejzávažnější. Bývá   spojena s dalšími poruchami tak úzce, že se hovoří často o jediné   poruše.Ve svých důsledcích postihuje celou osobnost. Neschopnost   naučit se číst, osvojovat si poznatky může být příčinou neprospěchu   ve všech předmětech, hlavně pak ve vyšších ročnících.

Žák nechápe smysl přečteného slova, čte nepřesně, hádá z částí slov,   domýšlí z kontextu. Nepoznává všechna písmena, vynechává je nebo   přidává,je nejistý. Zaměňuje písmena zrcadlově souměrná nebo podobná,  "b-d-p" nebo "t-j",zvukově nebo funkčně podobná,pořadí písmen,slabik.

Někdy čte slova správně, ale nechápe jejich obsah, nebo je čte   nesprávně a nepřijde na to,i když přečtená věta nedává smysl.Narušená  schopnost orientace - čte v opačném směru-"kos" místo "sok","tašky -   šátky". Není schopen dát do vztahu napsané a vyslovené slovo. Obtížně  rozlišuje sluchem i výslovností tvrdé a měkké slabiky.Hádá slova   podle smyslu textu.

Při čtení přeskakuje text, vrací se,čte dvakrát - jednou pro sebe,   jednou nahlas, protahuje konce slov, dělá velké odmlky mezi slovy.   Při čtení dává najevo námahu, napětí,nejistotu, vzrušení.

 

Možné průvodní jevy

S poruchou souvisejí různé citové problémy a poruchy. Potíže s učením   se promítají do negativního vztahu ke škole, učiteli, spolužákům,   zvláště pokud je žák vystaven posměchu. Objevují se poruchy   sebevědomí, snižuje se zájem o práci. Tyto sekundární poruchy pak   často nedovolí dítěti uplatnit ani tu dávku schopností, které mu   zůstaly a výsledky žákovy práce jsou slabší, než je v jeho možnostech. Čím těžší je porucha, tím častěji se k ní připojují další poruchy.

 

Vhodné způsoby práce

Metody nápravy jsou pro dyslexii velmi dobře zpracovány-metody   se opírají většinou o zavádění více smyslů do výuky - obtahování   písmen a slov, čtení pomocí okének, práce se skládací abecedou,   barevné odlišování písmen,slabičné čtení, cvičení očních pohybů,   logopedická péče. Volit převážně ústní zkoušení, umožnit tiché čtení - přiměřeně snížit   množství čteného i psaného textu.

 

1.3. Dysgrafie – porucha psaní

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Porucha psaní písmen, slov a vět. Chyby, které žák dělá při psaní,   jsou analogické těm, které dělá dyslektik při čtení:píše jiná   písmena,chybuje v orientaci "vpravo-vlevo", píše zrcadlově převrácená   písmena, nebo zrcadlově uspořádá pořadí písmen, vynechává písmena i   slabiky,interpunkci. Písmena deformuje, neumí napodobit jejich tvary,   nepamatuje si je. Psaní je výjimečně pomalé, dítě velmi unavuje. Při   psaní je patrné napětí, držení psacích potřeb je křečovité, toporné.   Dítě není schopno udržet rovný řádek. Písmo má někdy zcela zvláštní   charakter - ne proto, že by trpělo poruchou motoriky, ale proto, že   si neví s tvary písmen rady.

Psaní není automatizováno až do vyšších ročníků.

 

Možné průvodní jevy

Opožděné zrání grafických schopností mozku.

 

Vhodné způsoby práce

Cvičení mají být krátká, ale pravidelná. Naprosto nepomůže dlouhodobé   psaní, nebo přepisování za trest - kvalita psaní zůstane stejná.

1.4. Dysortografie – porucha pravopisu

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Dysortografie je narušená schopnost osvojit si a uplatňovat   pravopisná pravidla při psaní.

Bývá tak úzce spojena s dyslexií, že někdy není mezi těmito poruchami   rozlišováno. Dítě zaměňuje písmena. která jsou si sice artikulačně a   zvukově vzdálená,ale jsou si podobná opticky -" b" a "d". Tato záměna   se ale projevuje jen u diktátů, opisování textu je bez problémů.   Příčinou je nedokonalé zrakové rozlišení tvarů, kterého se žák   dopouští při čtení. Zaměňuje velká a malá písmena, "i" a "y", "s" a   "z", vynechává interpunkci, slabiky, komolí slova, píše velká písmena   tam, kam nepatří.

Porucha má spojitost s nedostatky ve sluchovém vnímání, žák píše tak   jak slyší, takže může zaměňovat podobně znějící písmena. Základní   obtíž je v nedokonalé analýze slov. Dítě komolí souhlásky a řadu   hlásek úplně vynechává, jako by je neslyšelo. Při poslechu se řídí   jen hláskami nejvýraznějšími. Ve své řeči řadu hlásek vyslovuje   neutrálně, neurčitě a stejně tak je pak píše.

U dětí hyperaktivních je psaní velmi rychlé, dítě je s napsáním   hotovo dřív, než si cokoli stačí rozmyslet. Naopak děti s utlumenou  aktivitou jsou velmi pomalé jak při vlastním psaní, tak při hledání  správných tvarů písmen v paměti.

Grafická stránka procesu psaní zabírá tolik pozornosti dítěte, že je   opomíjena kontrola obsahu psaného textu. Problémy činí vybavit si   podobu písmen, takže se zvětšuje zaostávání v rychlosti psaní.   Důsledkem je vypouštění hlásek i slabik - aby stačil text napsat.

 

1.5. Dyskalkulie – porucha matematických schopností

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Je to obdoba dyslexie v oblasti matematiky. Dítě se nemůže naučit   počítat, i když po intelektové stránce učivu stačí.

Dyskalkulie může postihovat všechny, nebo jen některé matematické   funkce.

Nejčastěji dítě není schopno pochopit symbolickou povahu čísla, lpí   nepřiměřeně na názorných představách. Neumí slovně označit ukázaný   počet předmětů, nebo na prstech ukázat slovně udaný počet, zapsat jej   číslicí, nebo opačně - přečíst číslicí zapsaný počet. Problémy činí   odhadování počtu, porovnávání skupin předmětů - určovat, čeho je víc.

Neumí odříkat řady číslic - sudé, liché, pozpátku. Někdy je narušená   schopnost psát matematické symboly - zaměňuje symboly "+,-,x,:", čte   12 jako 21, velká čísla 12345 jako 123 a 45. Může být narušena   schopnost provádět matematické operace - přetrvává počítání na   prstech, místo násobení 3 krát 5 sečítá 5+5+5. Často vynechává nuly,   deformuje při psaní číslice.

 

Možné průvodní jevy

Je příčinou selhávání v předmětech, kde se využívá matematika.

Vyskytuje se méně často než dyslexie, obtížně se odlišuje od   snížených schopností žáka v důsledku školní nezralosti, zanedbanosti  či celkově snížených rozumových schopností.

 

 

Vhodné způsoby práce

Speciální nápravné metody jsou pro tuto poruchu propracovány jen   málo. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co   nejvíce pomůcek a didaktické techniky - rozličné způsoby práce. Často   měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

 

1.6. Dyspinxie – porucha kreslení

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Výrazně se zde projevuje spojitost poruch. Dítě, které není schopné   naučit se psát, nemůže být ani dobrým kreslířem.

Tato porucha je nejčastějším příznakem lehkých mozkových dysfunkcí,   při zjišťování dysfunkcí se používají nejvíce kresebné testy.   Postihuje jak složku vizuální (neschopnost napodobit předlohu), tak   motorickou (neobratnost).

Držení kreslicích potřeb je křečovité a neobratné , tahy jsou tvrdé a  nejisté.

Dítě nedovede graficky znázornit svoji představu, přenést   trojrozměrnou představu na dvojrozměrný papír.

Kresba má nízkou, primitivní úroveň, odpovídající věkově mladším   dětem. Tvary jsou nedokonalé.Nápadná disproporce jednotlivých částí   těla kreslených postav, připojení jednotlivých částí na špatném   místě, opomenutí podstatných detailů, bizarní tvary, používání   geometrických tvarů, obliba techniky vyčmárání detailu, nápadná   poloha postavy v prostoru, obtíže s členěním plochy papíru.

 

Možné průvodní jevy

Porucha se nevyskytuje většinou sama, ale ve spojitosti s jinými   poruchami.

 

Vhodné způsoby práce

Náprava spočívá v cvičeních jemné motoriky a nácviku koordinace   pohybů se zrakem.

 

1.7. Dyspraxie – porucha motoriky

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Snížená schopnost vykonávat běžné tělesné úkony,tělesná cvičení,  manipulovat s předměty,sportovat. Obtíže v motorice jsou u lehkých   mozkových dysfunkcí typické, u dyspraxie jsou zvlášť výrazné.

Snížená obratnost se projevuje ve všech tělesných pohybech a v   manipulaci s předměty - příborem, tkaničkami, psacími potřebami,   zapínání oděvu,... Dítě je schopno osvojit si a provádět dílčí   pohyby, ale nemůže je skloubit ve složitější harmonický celek. Vázne   vytváření automatizovaných pohybů. Tělesné úsilí je doprovázeno   mimovolnými, nechtěnými pohyby trupu, končetin, dítě si "pomáhá"   jazykem. I velmi jednoduché pracovní úkony jsou doprovázeny zvýšeným   svalovým napětím. Navíc jsou pracovní výkony nerovnoměrné, dítě si   neumí zorganizovat vlastní činnost. K charakteristice také patří   slabší pohybová paměť - dítě neumí zopakovat gesta a pracovní pohyby.   Postižené děti mají menší zájem o manuální práci.Je u nich nebezpečí   častějších úrazů.

Porucha může přetrvávat až do dospělosti, takže postižený nikdy dobře   nezvládne složité činnosti předpokládající automatizaci celého   systému pohybů - například řídit auto, lyžovat.

 

Možné průvodní jevy

Největší problémy mají při psaní, pracovním vyučování, výtvarné  výchově, při laboratorních pracích.

Kresba na nízké úrovni. Poruchy sebevědomí - ve věku školní docházky   se děti navzájem hodnotí podle obratnosti, zručnosti, úspěchů ve   sportech a proto jsou zvláště takto postižené děti terčem posměchu.

 

Vhodné způsoby práce

Často měnit pracovní rytmus, náplň práce, umožňovat častý odpočinek.   Hodnotit jen výkon, který žák stačil odvést, nesrovnávat s jinými   dětmi ani co do kvality práce, ani co do množství.

Neusilovat o složité automatizované komplexy pohybů, naopak snažit se   jednotlivé činnosti rozfázovat.

Prostřednictvím pracovní činnosti, především fyzické práce, se   dyspraxie i jiné poruchy do jisté míry upravují, zlepšuje se celková   činnost nervové soustavy.

1.8. Dysmúzie – porucha schopností v oblasti hudby

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Může být porušen smysl pro rytmus, pro tóny, schopnost převést   hudební vjemy do emocí, schopnost hudbu reprodukovat.

Může být narušena celková úroveň schopností pro hudbu a tím je snížen   celkový zájem o ni, nebo schopnost projevovat se hudebně např.   zpěvem, nebo narušení motoriky či hudebního sluchu.

Konkrétně může jít o nesprávné určování výšky tónu, nesprávnou   reprodukci tónů a melodií bez uvědomování si chyb, problémy s   určováním známých melodií a určováním chyb v hudební produkci jiných.

Těžkosti s určením hudebních nástrojů podle zvuku, absence smyslu pro   rytmus, neschopnost naučit se číst noty, špatná manipulace s   hudebními nástroji, s nimiž je průměrné dítě schopno zacházet.

 

Možné průvodní jevy

Psychologické problémy -ochuzení o příjemné estetické prožitky a také  o jednu z forem mezilidské komunikace. Porucha se vyskytuje velmi   často izolovaně, bez přítomnosti jiných poruch. Dá se celkem snadno   rozpoznat.

 

Vhodné způsoby práce

Orffova metoda. Tělesné cvičení s hudbou, dechová cvičení.   Rozpoznávání síly, výšky a barvy tónu spojit s grafickým záznamem   nebo motorickým projevem.

1.9. Porucha řeči – vývojová nemluvnost, alálie

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Ztráta schopnosti mluvit, dorozumívat se řečí. Omezená slovní zásoba,   primitivní stavba vět, těžkosti při vyslovování. Komolení slov,   záměny hlásek nebo nahrazování hlásek jinými, neodpovídajícími, takže  vznikají věty beze smyslu,bez zájmen, spojek,s chybami ve skloňování,  časování. Někdy dítě dokáže řeči rozumět a nemá porušenu pohyblivost  řečových orgánů, ale není je schopno ovládat tak, aby vyslovovalo  hlásky, slabiky, slova. Někdy je to opačně - dítě má zachovánu   schopnost mluvit, ale řeči nerozumí (slovní hluchota).  Porucha je velmi vzácná.

 

 

1.10. Porucha řeči – výslovnosti – patlavost

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Vadná výslovnost jedné nebo více hlásek. Na začátku školní docházky   je výskyt značný - asi u 25 % dětí, ve vyšších ročnících klesá pod 15%. Porucha neovlivňuje kvalitu čtení pro pochopení.

 

 

1.11. Dysartrie – porucha řeči – výslovnosti

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Porucha výslovnosti všech hlásek, porucha artikulace, artikulační   neobratnost.Jednoduchá slova žák dokáže vyslovovat bez obtíží, ale   vázne na slovech dlouhých nebo složitých.Řeč je pomalá, těžkopádná.

Možné průvodní jevy

Provázejí zpravidla dětskou obrnu. Vada se může výrazněji projevit v   pravopisu, protože dítě píše jak vyslovuje - zaměňuje "s" a "c", "di,  ti,ni" a "dy,ty,ny".

Vhodné způsoby práce

Neučit se podle ústního projevu učitele, nečíst nahlas,ale pro sebe.Co nejvčasnější rehabilitace u odborných lékařů. Na rozvoj řeči kladně   působí rozvoj motoriky, pohybová cvičení. Ohleduplnost při zkoušení.

 

 

 

1.12. Koktavost

Neuróza projevující se v řeči. Narušuje jen hlasité čtení, ne tiché   čtení pro porozumění textu.

 

 

1.13. Neurotický mutismus

Neurotické zábrany dítěti nedovolí, aby mluvilo, četlo, případně   psalo v náročných společenských situacích, na veřejnosti, nebo   v přítomnosti nějaké autoritativní osoby nebo dospělé osoby vůbec.

Zajistit klidné prostředí a zjistit příčinu neuróz. Zkoušení písemné   nebo mimo třídu.

 

 

 

 

1.14. Hyperaktivita – porucha chování – nadměrná aktivita, instabilita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Celkový neklid, nadbytek tělesných pohybů, impulsivnost, zbrklost,   reakce bez rozmyslu, agresivita. Neschopnost soustředit se trvale na   výklad i na vlastní práci. Žák je málo vytrvalý, snadno se unaví,   není schopen klidně sedět, vstává, kleká si, válí se pod lavicí,   přechází, opouští vlastní práci. Jedná bez zábran, často u něj   propuká hněv, zlost. Špatně se začleňuje do kolektivní činnosti, ve  společnosti často selhává. Náchylnost k neurotickým projevům a k   častějšímu porušování školního řádu.

 

Možné průvodní jevy

Největší výskyt je kolem 7. roku života, chlapci trpí poruchou asi   dvakrát častěji než děvčata. Výskyt je odhadován asi na 4% v celé   školní populaci, ve druhé třídě však tvoří až 10 %.

Asi 40% všech návrhů na vyšetření v poradně je dáno touto poruchou.

 

Vhodné způsoby práce

Preventivně umožňovat dostatek pohybu i v hodinách, pověřovat různými   činnostmi - rozdávat sešity, mýt tabuli, nosit pomůcky. Žák by měl   mít ve svém okolí co nejméně rušivých podnětů - měl by sedět v první   lavici, zde však ruší ostatní. Proto jej posadíme samotného do   poslední lavice, kde neruší a má možnost vstávat, přecházet.

Časté přestávky, cvičení s hudbou, netlumit pohybovou aktivitu.

Nevynucujeme sliby o polepšení - žák sice dokáže rozlišit správné a   nesprávné, ale pod tlakem obtíží není vždy schopen vyhovět.

Velmi náročná je klasifikace chování - je nutno rozlišovat, zda se   přestupků dopustil vlivem poruchy či ne.

 

 

 

 

 

 

 

1.15. Hypoaktivita – porucha chování – snížená, utlumená aktivita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Pasivita, neprůbojnost, podprůměrná výkonnost, těžkopádnost,   zdlouhavost reakcí. Neobratnost v hrubých i jemných pohybech, poruchy   řeči, nedostatky v poslechu i rozhovoru, citová labilita - od   plachosti až k jednání bez zábran.Nové a konfliktní situace nebo   negativní reakci okolí řeší ještě výraznějším útlumem a netečností.   Děti jsou stejně neobratné jako jiné děti s lehkou mozkovou   dysfunkcí, málo pohyblivé, selhávají v úkolech, které jsou   limitované. Myšlení je těžkopádné, málo nápadité, proto jsou tyto   děti hodnoceny jako líné nebo hloupé.

Jde o poruchu s malým výskytem.

 

Možné průvodní jevy

Žákovo chování se učiteli jeví jako velmi provokativní. Žák je při   některých činnostech velmi pomalý, někdy přestává pracovat.   Zevnějškem přitom působí klidným dojmem, jako by neměl žádné problémy  a při jakémkoli pokusu o urychlení činnosti se stahuje do sebe,   přestává pracovat a nedává na sobě znát žádné pocity. Nereaguje.

 

Vhodné způsoby práce

Individuální tempo práce. Klidné pracovní prostředí. Tolerovat nižší   pracovní výkon. Nenechat se vyprovokovat zdánlivě provokativním   chováním, nezájmem, odmítáním komunikace. Nenaléhat, nenutit k   rychlejšímu postupu, neosočovat z lenosti.